Povídání o historii našeho sboru a hasičstva vůbec, nejde jinak začít, než krátkým představením patrona hasičů - svatého Floriána.
Patrony hasičů byla řada světců, jako například sv. Vavřinec, sv. Barbora, sv. Agáta (Háta), sv. Jan Burian, sv. Donát, Panna Marie Hromnická a další, kteří se stali také patrony kominíků, kovářů a dalších profesí pracujících s ohněm. V polovině 19. století přijali čeští hasiči za svého patrona svatého Floriána.
Mnohé legendy o Floriánově životě mají historicky reálné jádro a jsou spojeny se šířením křesťanství. Florián (Florianus) byl římským důstojníkem a administrátorem císařského místodržícího Aquilinuse v Lauriacum, dnešním Lorchu u Ennsu v Horním Rakousku. Když císař Dioklecián (284 - 305) vydal v letech 303 a 304 čtyři drakonické protikřesťanské edikty, začali správci provincií pátrat po vyznavačích víry a násilím je nutili k návratu ke staré víře. Florián odmítl splnit nařízení propustit z císařských služeb všechny podřízené křesťany. Volil raději cestu odchodu do ústraní a žil pak v Cetiu, dnešním St. Pölten.
Když se doslechl, že jeho souvěrci jsou zatýkáni a žalářováni, rozhodl se, že se vydá za nimi, aby je povzbudil. Od povzbuzování už nebylo daleko k plánování útěku. Plán však byl vyzrazen a Florián zatčen. Zemřel mučednickou smrtí. S mlýnským kamenem na krku byl svržen z mostu do Emže. Stalo se tak 4. května roku 304 a mlýnský kámen, s nímž byl Florián utopen, je dnes uložen v kryptě klášterního kostela.
Legenda říká: "Mrtvé tělo se zachytilo na skalce, k níž zaletěl velký orel. Přesto, že je sám dravcem, mrtvolu sv. Floriána před ostatními dravci uchránil". Utonulého nalezla a na svém statku tajně pohřbila odvážná křesťanská vdova Valerie z Lince. Na místě tragédie dnes stojí město St. Florian. Už v 6. století tu vznikl klášter s kostelem. Zbytky zdiva pod klášterní bazilikou pocházejí z římské doby, ale první písemné zmínky o klášteře nacházíme z období kolem roku 800. Klášter je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Horních Rakous a v části klášterních budov najdeme hasičské muzeum.
Floriánovy ostatky údajně od roku 1184 spočívají v Krakově. Traduje se, že při velkém požáru Krakova v roce 1528 zůstal kostel s ostatky svatého ohněm nedotčený.
V Římě světce uctívali jako ochránce před represáliemi. Nápis na desce v kryptě kláštera říká, že Floriánovy ostatky byly nalezeny v 11. století a rozděleny. Část z nich byla přenesena do Říma, část do Krakova a za císaře Karla IV. byla z Polska malá část relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Relikvie má být uložena také v olomoucké katedrále.
Sv. Florián je patronem Horního Rakouska, Krakova, Boloně a Polska. Je mu zasvěcena řada kostelů. U nás je mu zasvěcen např. kostel v Kladně, postavený v letech 1746 - 1748 slavným Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem ve stylu vrcholného baroka, dále pak kostely v Kostelanech, Moravském Krumlově, Příbrami na Moravě, kaple v Tetčicích, ve Veleboři a jinde. Málo se ví, že v Žatci se dnešní náměstí 5. května až do začátku II. světové války jmenovalo Floriánské - podle své hlavní dominanty, barokního sloupu sv. Floriána z let 1742 až 1746. Ostatně, sochy sv. Floriána zdobí stovky českých náměstí a návsí.
Sv. Florián bývá zobrazován jako voják, od doby renesance většinou římský, v dřívějších dobách i ve středověkém brnění, často s kopím nebo korouhví v ruce a se džberem (putnou), z něhož vylévá vodu a hasí hořící dům (hrad). Toto zobrazení je naprosto typické. Jen ve zcela rané době byl někdy znázorňován jako stařec, např. na fresce z 12. století v klášteře Nonnberg v Salcburku. Asi od 13. století je Floriána vidět už jen jako mladého muže.
Někdy se na výtvarných projevech jako atribut objevuje také mlýnský kámen, který poukazuje na jeho mučednictví a orel, který hlídal podle legendy Floriánovo mrtvé tělo. Tyto motivy jsou především vidět v klášteře sv. Floriána u Lince. V Podunají nechybí jeho soška takřka v žádném kostele. Najdeme ho často mezi sochami českého "selského" baroka ve vikýřích statků. Floriánků je mnoho i mezi lidovými řezbami a obrázky, světec lijící vodu zdobil české sklo a lidovou keramiku.
Sv. Florián se objevuje na hasičských praporech a v další hasičské symbolice, např. na znacích sborů, v názvosloví soutěží a jako součást trvalé výzdoby shromažďovacích místností. Sv. Florián pronikl celým životem a prací českých hasičů.
zdroj SH ČMS
Vznik Sboru dobrovolných hasičů je datován na devátý červen 1920. Zakládajícími členy byli Josef Souček, Ludvík Ševčík, Robert Jahoda, František Menšík, Gustav Škrob, Rudolf Prokop, Richard Houfek a Karel Polák. Prvním starostou byl zvolen Josef Souček, první náčelníkem pak Ludvík Ševčík. Nadřízeným orgánem Sboru dobrovolných hasičů Řícmanice byla Hasičská župa Brněnská. Ještě téhož roku požádali představitelé SDH obecní výbor a představenstvo o pozemek, vhodný na stavbu hasičského skladiště.
Původní návrh pro stavbu na místě zvoničky na návsi nebyl schválen. Další návrh pro stavbu na obedním pozemku u silnice vedle Součkova hostince č. 35 již schválen byl a k tomuto účelu věnovali obci manželé Ševčíkovi z č. 17, část svého pozemku, který přiléhal k uvedenému obecnímu pozemku, za což dostali náhradu v podobě části obecní louky. Na podzim roku 1921 již bylo hasičské skladiště postaveno a sloužilo svému účelu. Původní skladiště ještě nemělo zvoničku, ta byla postavena až po zrušení staré dřevěné zvoničky na návsi. Sbor se hned od svého vzniku, mimo své hlavní činnosti, to je ochrany před požáry, zapojil do kulturního života obce pořádáním různých společenských akcí, jako byly hody, plesy, taneční zábavy, ostatkové zábavy s dozvuky a dožínky.
Není bez zajímavosti, že už v roce 1914 jeden občan z Březiny přesvědčoval místní obecní úřad, aby se v Řícmanicích zřídil dobrovolný hasičský sbor. Zastupitelé vyslovili v této věci své názory a usnesli se, ponechat věc k jednání na některou další schůzi, jelikož obec nedisponovala dostatečnými finančními prostředky. Sbor se tedy založil až ve zmiňovaném roce 1920.
První ruční stříkačku zapůjčil hasičský sbor Bílovice nad Svitavou. Byl to jeden z nejstarších typů do kterého se voda nalévala vědry.
Vlastní kombinovanou motorovou stříkačku taženou koňmi koupil sbor od fy. Hrček-Neugebar v roce 1924 za 34 000 korun. Prostředky na nákup získal půjčkou u Hasičské záložny v Brně, za SDH se zaručila obec Řícmanice. V červnu toho roku, byla stříkačka slavnostně odevzdána hasičskému sboru za přítomnosti hasičských sborů z okolních obcí. Koně k stříkačce připřahal bratr Karel Polák. Díky této technice mohli hasiči zlepšit zásahy při požárech v obci, i při jiné činnosti na zkvalitnění života místních občanů, jako například budování nádržek na vodu, čištění koupaliště nebo kropení silnice v centru obce. Již od prvních let založení, se sbor úspěšně podílel na likvidování více či méně rozsáhlých požárů v obci a dokázal tak, že nebyl zřízen zbytečně.
V roce 1941 zakoupil sbor novou přívěsnou motorovou stříkačku od fy. Sigmund za 18 500 korun. Finanční prostředky půjčkou opět poskytla Hasičská záložna v Brně, za opětovného ručení obce. Kvalitní dvoutaktní motor zajišťoval stříkačce potřebný tlak, nutný pro rychlé zdolávání požáru. Tento stroj vlastní náš sbor dodnes.
I v době války vyvíjel sbor svou činnost. S nebezpečím hrozících náletů, byla na příkaz německých úřadů v obci zřízena organizace protiletecké obrany, do níž byly zapojeny všechny místní složky a spolky. V domech muselo být přichystáno nářadí na zdolávání požárů a hasební materiál. Toto se jistě vyplatilo v roce 1944, kdy podnikly americké bombardéry nálet na Brno. Bohužel odhodily pumy předčasně, čím zničily několik domů a zabily několik občanů včetně dětí také v Řícmanicích. Bohužel nejsou záznamy o hašení, odklízení trosek nebo jiné činnosti hasičů po náletu.
Po válce byl hasičský sbor v útlumu. Nedostatek mladých členů, kteří by nahradili staré činovníky, kteří pro svůj věk nebo pro nemoci nemohli zajišťovat řádnou požární ochranu v obci, přispěl k angažovanosti vedení obce, na náboru nových mladých členů a jejich vyškolení v zacházení s hasičským zařízením.
V roce 1951 už byla situace v SDH na přijatelné úrovni, obec přispívala na hasiče značnou částkou na provoz a členská základna byla také solidní. Proto sboru zakoupila Hasičská jednota z prostředků sbírky mezi občany první automobil, skříňový vůz značky Polski Fiat za 70 000 korun. Tento vůz sloužil až do roku 1966, kdy byl pro vážnou poruchu a vysoké provozní náklady vyřazen.
Hasiči nezaháleli ani při zvelebování a ochraně obce. V roce 1957 byla v horní části čtvrti Močilek vsazena do země velká nádrž na vodu pro případ požáru v této části obce. I na prevenci došlo. A to v roce 1959, ve formě hasičského cvičení, kterého se na místním fotbalovém hřišti zúčastnily sbory z okolních obcí. Ani kultura nepřišla zkrátka. Taneční zábavou v místní sokolovně se navázalo na dřívější bohulibou činnost. O rok později už sbor pořádá tradiční masopustní zábavu „Pochování basy“. Další činnost sboru se zaměřila na prevenci. Přednáška o preventivní ochraně před požáry v době žní měla úspěch i díky instruktážním filmům a o několik dní později i díky cvičení hasičů.
V roce 1965 byla sboru v Řícmanicích přidělena přívěsná motorová stříkačka PS 8 s kompletním vybavením, která velice zvýšila úroveň a umožnila se rovněž zúčastňovat soutěží v požárním sportu, kde se řícmanický sbor umísťoval v rámci okresu na předních místech. Po vyřazení vozu Fiat, v roce 1966, získali hasiči převodem od Požárního sboru Zbrojovka Brno speciální požární automobil Praga RN. Vůz byl kompletně vybaven k zásahům, a tak se stal bezesporu chloubou sboru. Pojmul do svých útrob celé požární družstvo i s potřebným vybavením a čerpadlem, čímž velice usnadnil dopravu, mimo jiné i na zmiňované soutěže v požárním sportu. Bohužel i dopravní nehoda, byť nezaviněná, poznamenala návrat z jedné soutěže. I když škoda nebyla značná, přece jen oprava zabrala nějaký čas.
Stav požární zbrojnice se s přibývajícími lety začal zhoršovat, proto rozhodlo v roce 1971 vedení obce o generální opravě. Tyto práce provedené samozřejmě v akci „Z“ (zadarmo), zahrnovaly novou podlahu, strop, omítky a výměnu okna a vrat. Bylo odpracováno celkem 724 brigádnických hodin. Stav zbrojnice to zlepšilo jen částečně, proto bylo schváleno vedením obce na další obnovu a rozšíření 30 000 korun. Se stavbou se započalo v roce 1973. Společná akce MNV, Požární jednoty a Svazu mládeže zahrnovala rozšíření zbrojnice doprava o jednu místnost a nástavbu klubovny nad celou zbrojnicí, kterou by využíval i Svaz mládeže. Stavitel J. O. Slaný zpracoval projekt a přestavba se začala realizovat. Po odpracování více než 2 400 brigádnických hodin, nákladech téměř 26 000 korun byla zbrojnice, po třech letech dokončena, i když ne zcela. Po vybavení nástavby nábytkem, začala tato sloužit k svému účelu.
V dalších letech dochází zhruba do roku 1979 k poklesu činnosti. Dochází ke změnám na postu velitele sboru, kdy F. Poláka střídá v roce 1976 M. Pauřík st., o rok později nastávají opět změny ve vedení. Odstupuje dlouholetý předseda J. Hájek, novým předsedou je F. Polák, místopředseda M. Pantůček, velitel P.Doležal a jednatel Š. Fakla. Počet členů činí 36. I přes stagnaci činnosti se sbor zúčastnil okrskového cvičení, zasahoval při požáru sokolovny v Bílovicích nad Svitavou, členové prováděli preventivní prohlídky objektů v obci a účastnili se brigád v akci „Z“, např. úpravy okolí zbrojnice, realizace nové omítky zbrojnice, apod.
Rok 1980 přinesl další změny ve vedení. Předseda byl zvolen Š. Fakla, velitelem F. Nováček st. Členská základna třiceti hasičů vyvíjí minimální činnost, což neplatí o družstvu mladých hasičů, kteří naopak pod vedením E. Rokosové, V. Havlíčka a v pozdějších letech manželů Kolářových pilně trénují a účastňují se soutěží v blízkém i dalekém okolí.
V noci koncem listopadu 1980 vypukl velký požár na návsi u J. Kaloda. Žhavý popel vysypaný do hořlavé nádoby zapříčinil komplet zničení střechy nad obytnou i hospodářskou částí usedlosti. Pouze rychlý zásah hasičů, zabránil rozšíření ohně na celou budovu a sousedy. Díky soudržnosti občanů byla již do týdne střecha znovu opravena.
Pokračující osmdesátá léta přivedla do řad sboru více nových členů, zejména mládeže, kteří se účastní celostátní hry mládeže v požárních dovednostech Plamen, v níž skončily v roce 1983 na prvním místě v okrese. Mladí hasiči se střídavými úspěchy pokračují ve své činnosti až do konce osmdesátých let, kdy se projevuje generační výměna útlumem činnosti. I starší členové sboru se zapojují do činnosti, například pokračováním v preventivních prohlídkách, přednáškou občanům o požární ochraně, poznávacím zájezdem, pořádáním ostatkových zábav, školením mladých požárníků a organizováním několika okresních soutěží v požárním sportu na místním hřišti, na kterých muži i dorostenci dosahují dobrých výsledků. Pořádají společně se svazem mládeže několik branných závodů ve sportovních i požárních disciplínách, nebo diskotéky. V roce 1984 obec zahajuje výstavbu vodovodní sítě s hydranty, která zlepší zásobování vodou.
V tomto období bylo řícmanickému sboru přiděleno z okresu vozidlo Tatra 805. Svými terénními schopnostmi se lépe hodila do lesního terénu v okolí obce. Zastaralá Praga RN byla jedním činovníkem za pakatel prodána sběrateli veteránů. Sboru přibylo i požární čerpadlo PPS 12 s vozíkem na přepravu, kompletně vybaveným požární výzbrojí.
Z hlediska požárů bylo uplynulé období téměř klidné. Až v roce 1990 vypukl požár kolny v horce u Z. Bočka. Včasným zásahem členů místního sboru byl uchráněn značný majetek.
O začátku devadesátých let nejsou, snad pro porevoluční nadšení, žádné záznamy až do roku 1994. Proběhly nové volby, po staru předsedou podle nových stanov starostou sboru, je zvolen L. Jelínek. I výbor má nové členy, všichni jsou věkově do 30 let. Celkově se členská základna rozrůstá na 58 členů. I aktivita sboru roste. Pomáhá novému obecnímu zastupitelstvu při zvelebování obce, opravou obecního rozhlasu, plněním nádrže vodou na hřbitově, preventivními požárními hlídkami, pořádá ostatky a spolu se Sportovním klubem hody. Družstvo mužů se opět zúčastňuje soutěží v požárním sportu.
Problém s technikou se vyřeší, zakoupením vozu Praga V3S z nepotřebného majetku armády. Po nalakování a celkové úpravě vozu, se toto vozidlo zařazuje jako výjezdové. Úprava vojenského vozidla na hasičské měla ještě jeden důsledek, zájem o historickou techniku. S novým vozem se začali mladí členové sboru účastnit veteránských soutěží. Rok nato sbor zakoupil původní Pragu RN a po nezbytné repasi, se s oběma vozy pravidelně umísťoval na předních místech ve své kategorii a rozmnožil tak sbírku trofejí. Kvality „vétřiesky“ se naplno ukázaly při zásazích v okolí obce, jako byly dopravní nehody, požáry trávy v naší i sousední obci a hlavně katastrofální povodně v roce 1997, které zasáhly i sousední Bílovice. Opět dochází ke změně ve vedení sboru. Starostou se stává F. Fater, velitelem sboru J. Kotas.
Nové milénium přineslo jednu zásadní změnu. Zásahová jednotka již nespadá pod Sbor dobrovolných hasičů, ale zřizuje ji obec, která má s členy jednotky smlouvu a celou jednotku financuje, čímž se rozchází do té doby společný subjekt na dva na sobě téměř nezávislé. Velitelem je jmenovaný J. Kotas. Bohužel opětovná generační výměna má za následek nedostatek aktivních členů, takže fungování a činnost zásahové jednotky i sboru zajišťuje pouze několik stejných lidí. Pokračuje spolupráce s obcí a s občany, jako je čištění návsi a kanalizace po průtrži mračen nebo koupaliště před a po sezóně, kácení nebezpečných stromů či oprava havarijního stavu zbrojnice. Výjezdy jednotky jsou pouze k požárům trávy, padlým stromům a drobným dopravním kolizím, jako třeba převrácený domíchávač betonu na stavbě obecní bytovky. Sbor se účastní s technikou i nové tradice každoročně pořádané Hasičské pouti ve Křtinách.
V roce 2003 obec zakoupila za půjčku od F. Poláka starší cisternu, která velmi zvedla úroveň sboru a rozšířila možnosti pomoci o dopravu vody či kropení ulic. Musela být také provedena úprava zbrojnice kvůli velikosti nového vozu.
V posledních letech se snaží sbor opět pořádat branný závod pro mládež a zapojit se do soutěží v požárním sportu, vytvořením soutěžního družstva a pořádáním místní soutěže, což vygradovalo v roce 2010 na oslavách 90. výročí založení sboru pořádáním soutěže v netradičních disciplínách a požárním útoku, a posléze založením soutěžního družstva žen. K výročí založení se sbor dočkal ještě celkové opravy již dost opotřebované požární zbrojnice.
